Rodinné štafety 2025

24. října 2025 | Stanislav Kynčl | 2566 zobrazení

Tak jako každý rok, ani letos jsem si nemohl nechat ujít v nedělí 19. října Rodinné štafety. Byl to již 32. ročník neoficiálního Mistrovství rodinných štafet České republiky. Soutěž, kterou pořádá pardubická dvojice Karel Haas a Honza Kaplan se vrátila ke kořenům do prostoru Mlýnek u Velin, kde se konal 2. ročník již v roce 1994.

Soutěž má pořád stejná pravidla. Přihlásit se mohou 3 členové jedné rodiny nejméně dvou věkových generací spřízněných nejdále „do druhého kolena“. Soutěží se ve třech kategoriích: LPU (pokud je alespoň jeden člen štafety registrován v LPU), OPEN (rodinné štafety ze zbytku světa), MIX (štafety složené libovolným způsobem).

První úseky vybíhají hromadným startem na středně těžkou trať (letos 5,7 km), druhé úseky mají nenáročnou trať (letos 3,2 km) vhodnou pro začínající malé i velké orientační běžce. Zato 3. úseky musí zvládnout obtížnou (letos 7,9 km) trať s mapovým překvapením (letos byly některé kontroly v chybějící části mapy a jedna z nich jako paměťák).

My sestavujeme štafetu s rodinou Tihonových. Stejně jako loni jsem byl nominován na první úsek štafety Kynčlovi (Standa, Honzík, Martinka) s číslem 69. Štafeta Tihonovi (Jirka, Majda, Míša) dostala pro změnu číslo 96. Všichni jsme byli po včerejších závodech VČP ve Špindlerově Mlýně dost unavení, ale odhodlaní podat maximum pro úspěch své štafety.

V 10:00 odstartovalo najednou celkem 107 štafet, v naší kategorii OPEN nás bylo 56. Ráno mrzlo, ale na rozdíl od včerejška se brzy ukázalo sluníčko, a tak se postupně mírně oteplovalo. Kdo si v lese pobyl déle, ten se více ohřál. Já se rozehříval pomalu. Hned na první kontrolu jsem ztratil asi 3 minuty a skoro všichni mi utekli. 1. a 3. úseky byly farstované, tak jsem se v dalším postupu znovu potkával s jinými běžci a běžkyněmi. Občas jsme se v lese uviděli i s Jirkou, který na tom byl podobně.

Do závěrečného pytlíku jsem vybíhal za mohutného povzbuzování na diváckém úseku asi 2 minuty před Jirkou a těšil se, že už to tak dovedu i na předávku. Jenže, ztráta soustředění a vyrobil jsem nepochopitelnou chybu v postupu na 13. kontrolu. Ani nevím, kde mě Jirka předběhl. Předával jsem tak 2 minuty za ním na 51. místě. Takže jsem zase zklamal jako loni.

Honzík i Majda na druhém úseku vytáhli naše štafety o 6 míst dopředu, Martinka i Míša zlepšovali naše pozice tak, že jsme v cíli skončili na pěkném 34.(Tihonovi) a 43.(Kynčlovi) místě. Užívali jsme si pohodovou pozávodní atmosféru. Na prosluněném shromaždišti jsme si dali gulášovou polévku a párek v rohlíku, sdíleli své dojmy s ostatními rodinami, zatleskali vítězným štafetám, pochytali každý několik rozhazovaných bonbónů a vydali se na cestu domů.

Pár slov závěrem:

Letos jsem nebyl nejstarším účastníkem, tím byla vyhlášena o 12 let starší Pavla Stará (BOV). Ani Honzík už nebyl nejmladší závodník jako loni.

Pro příští roky už prý nedostanu od rodiny důvěru pro první úsek… No, uvidíme.

Trochu jsem doufal, že se do startovky opět vrátí také další Jilemnické rodiny, marně. Tak Zlesákovi, Malí, Jiřištovi, Královi, Vlastníkovi, Karlovi, Třešňákovi a další, výzva trvá i pro příští rok!

Ukázky map

1. úsek

3. úsek