Rodinné štafety 2024

14. října 2024 | Stanislav Kynčl | 53 zobrazení

Tak i letos proběhl v neděli 13. října (v náhradním termínu) již 31. ročník rodinných štafet. Závody tradičně zorganizovala především dvojice Kipli + Karlos z LPU tentokrát na Třech Studních na Vysočině. Na startu bylo přes 70 štafet, přibližně polovina z LPU a druhá polovina OPEN z celé republiky. Z jilemnických rodin se letos zúčastnili jen Kynčlovi, a to ještě reprezentované jen mnou, zbytek už patřil rodině Tihonů. Byl jsem nominován na první úsek, který měl 20 kontrol na 4,6 km. Mapa byla v měřítku 1:7500. Statečně jsem bojoval bez větších chyb a diváckým úsekem jsem proběhl ještě jakžtakž v kontaktu s hlavním polem. V závěrečném pytlíku už byly jen 3 kontroly a sběrka. Bohužel ta kontrola před sběrkou se mi stala osudnou a než jsem ji po více než 10 minutách pátrání v zarostlé pasece našel, propadl jsem se prakticky na poslední místo. Malý Honzík se pustil statečně do boje na druhém úseku, který byl vzhledem k jeho věku (8 roků) tentokrát docela těžký. Žádné cestovky, trať 3 km s 13 kontrolami zvládl za 28 (!) minut a naši štafetu v Kategorii OPEN vytáhl z 34. na 27. místo. Na třetí úsek vyběhla Martinka. Třetí úseky vyžadovaly tradičně silnou povahu. První část celkem 7,5 km trati byla víceméně podobná s prvními úseky. Ve druhé části čekalo mapové překvapení v podobě většinou bílého papíru, kde se mapa v okolí prvních třech kontrol vyskytovala jen v několika skvrnách, a navíc byl mezi nimi volitelný postup (kombinace švýcárna + scorelauf). Martinka svůj úkol zvládla a dovedla naši štafetu na pěkné 28. místo.

Rodinné štafety jsou od prvního ročníku pevnou součástí mého OB kalendáře. Je tam skvělá atmosféra. V minulosti se zúčastňovaly i jiné jilemnické rodiny (Malí, Votočkovi, Zlesákovi a další). Jediným pravidlem je, že štafeta musí být složena ze členů jedné rodiny spřízněných nejdále „do 2. kolena“ a členové štafety musí být alespoň ze dvou věkových generací rodiny. To by, myslím, dalo hodně našich jilemnických rodin dohromady. Ty prostřední úseky často běží i rodinní příslušníci, kteří jinak OB pravidelně neběhají.

No, a nakonec pár zajímavostí:

• Letos po dobu závodu většinou pršelo a v terénu bylo hodně vodotečí a bažin, byli jsme všichni v cíli dost obalení bahnem, ale nikdo si nestěžoval
• Vyhlášení jsme neunikli: překvapivě jsem byl odměněn jako nejstarší účastník celého pole a spolu se mnou i malý Honzík Tihon, který byl naopak nejmladším samostatně závodícím účastníkem
• Při porovnání tratí s Honzíkem a o dva roky starší vnučkou Magdalenkou, která běžela 2. úsek štafety PHK Tihonových, jsem našel 4 stejné postupy před diváckou kontrolou mezi kontrolami 12-16. Co myslíte? V kolika z těchto postupů jsem některé vnouče porazil? Ano, v žádném…
• Při průběhu diváckou kontrolou jsem fandící rodiny vyděsil zkrvavenou tváří. V cíli se pak ukázalo, že mám natržené ucho a dalo dost práce, než se krvácení podařilo zastavit. Vůbec netuším, kde jsem k tomu přišel, já sám žádnou bolest necítil. Asi nějaká větvička v hustníku. Pro odborné ošetření jsem se cestou domů stavil ve FNHK. Spravilo to pár stehů, ale příjemný dojem ze závodů to nemohlo pokazit.

Mapové překvapení

Ukázka postupů od 12. kontroly