Představení š(ž)ampióna – Ondra

3. prosince 2024 | Ondřej Valenta | 5477 zobrazení

Ondřej Valenta

Teerve, mina olen Ondra! Ale většinou mi lidé říkají OVéčko nebo Valentić (čti Valentič), někdy i profík. A prej jsem dostal to privilegium být první v této rubrice. No, co bych vám o sobě pověděl? Jsem obyčejný kluk, kterého ho pohltil orienťák. Někdo se mi už častokrát vysmál že jsem hrotka, ale spíš bych řekl, že miluju, když se mohu zlepšovat, to jak v OB, tak jako člověk. Taktéž jsem i student práv v Praze, kde nyní i pomyslně bydlím (ale nebojte, měšťák se ze mě ještě nestal) a občas si odskočím do Finska/Švédska splnit povinnosti za můj finský klub Rastivarsat. No a jak mě na závodech poznáte? Jednoduše, jsem ten blonďák s úsměvem od ucha k uchu (jen ne po pokažené krátké trati, to pak mám vražedný výraz a s nikým nemluvím), co neustále rýpe do Dana Salaby.

Tak jdeme OVéčko! Jak ses dostal k orienťáku?

Hele, byl jsem naverbován Vlastou, když ještě učila na gymplu. Já, tenkrát ještě velká fotbalová hvězda, jsem byl vybrán běžet školní přebor a nějak se mi ten sport zalíbil. A postupně jsem se začal ve sportu orientovat správným směrem, přišlo spousty okolností, a já komplet přesedlal na orienťák. Nejdřív tak jako haha sranda, pak jsem tento sport prozkoumal víc do hloubky a řekl že chci být nejlepší, a no, dopadlo to tak kde jsem teď…

Les/sprint? Krátká/klasika?

Rozhodně les! Sprinty mě nikdy nevadily, ale les to je vončo. No a rozhodnout se mezi krátkou a klasikou je těžké. Dříve by mi to problemos nedělalo, sám jsem se klasifikován jako middlový specialista, ale poslední dobou jsem se začal hodně měnit (snad k lepšímu XD). Rozhodně ke každé z nich přistupuju jinak. Na krátké trati od sebe očekávám vždy hodně v rámci výsledků a výkonu, jsem hladový po preciznosti. Klasiku si řekněme víc užívám, mám rád takové, kdy se člověk s tím terénem pere a čím dál tím víc si sahá na dno svých sil.

Co zatím považuješ za svůj největší úspěch?

Těch je asi víc. Pro mě největší úspěch je, jak jsem se postupem času vypracoval a posunul. Slovy ostatních, z klubíčka chodícího neštěstí na konkurenceshopného orienťáka. Ale když mám mluvit v číslech, je to rozhodně 14. místo z letošního MČR na klasice, to je fakt takové velké zadostiučinění za tou cestou, a beru to jako takový symbol vděku. A rozhodně aj 8. místo na prvním úseku MČR klubů 2022, tam se mi to hodně povedlo a přinesl jsem nám dobrou pozici do velice pěkného výsledku, když to tak z odstupem času vidím.

Jaké je tvé hodnocení sezóny 2024?

Hele taková horská dráha a rok plný změn. Zima proběhla takřka luxusně a i úvodní závody se mi cca povedly, s tím že jsem viděl světlo naděje atakovat top10 (dobře tak top15) v žebříčku A, bohužel jsem přestal být pokorný a ego mi až moc narostlo. Což zapříčinilo rychlí pád. Až mě na to musela jistá osoba razantně upozornit nepříjemným rozhovorem. Nakonec to musel zachránit Adam Malý, atlet, který mě toho celkem dost o závodění, a jak k němu přistupovat, naučil. Takže tímto mu patří velké díky! Pak přišli nominačky na JWOC, kde jsem, tak trošku pod náporem maturity a přijímaček na VŠ, nepředvedl to nejlepší, což mě osobně hodně mrzí. A všechno to gradovalo na MČR na krátké, kde jsem se nedostal do finále A a já musel hodně přemýšlet, co s tím provedu a jak danou problematiku vyřeším. Záblesk naděje přišel po Jukole, kterou jsem rozbíhal za RaVu (můj Finský klub). Ten závod se mi hodně povedl a znovu mě nakopl. Letní příprava pro mě přinesla hodně, srovnal jsem si to v hlavě i v osobním životě, což mi neskutečně moc pomohlo a otevřelo oči, a začal jsem se cítit zase svůj a sebevědomý, zase jsem si myslel, jak jsem nahoře, když jsem s juniorskou repre na soustředění ve Švédsku držel krok s ostatními (kromě Daníka a Strejdy samozřejmě). Bohužel, přišel další pád v podobě zranění. Výron, který mě vyřadil na měsíc, jsem ale pojal zodpovědně, a naopak se vrátil silnější v ten nejpotřebnější čas, na MČR štafet a klubů, tam jsem se znovu ocitl v té správné orienťácké zóně a předvedl velice obstojný výkon se který přispěl k super výsledkům. No a pak ta výsledkově podařená klasika, to už byla krásná tečka na konec.

Co off season, jak ji trávíš?

HA! Učením, začínají nám různé zápočty a musím být akademická puška. Takže jediné co teď vidím je učebnice římského práva, právnické němčiny (paní Dáša Králová je určo pyšná) a teorie práva. Ale taky si rád uvolním hlavu dlouhou procházkou, jak po Praze, tak po domovských lesích. A doháním socializování se s rodinou, co přes sezónu nestihnu. Jo a i na tu jednu či dvě kuželky zajdu, abych se přiznal.

Jaký je tvůj styl tréninku, resp. Jak ty se připravuješ na sezónu? A tvé vyhlídky na rok 2025?

Jsem hodně systematický a důsledný. Jelikož trénuji pod trenérem mého finského klubu Juhem, jsem hodně samotář, ale na společných tréninkách se rád ukážu. Nyní je teprve začátek zimní přípravy, plán je jasný, spíš se soustředíme na nějakou sílu a zpevnění středu těla a porce km jsou ještě snesitelné, za chvilku to bude bušárna do kilometrů a pak před sezónou tam prdneme rychlost. Snažím se být hodně konzistentní, našli jsme mi režim a princip co mi vyhovuje a jsou díky tomu vidět výsledky, asi. Plus si rád beru rady od ostatních, nebo spíš od těch, co tomu opravdu rozumí k srdci, to bych doporučil všem. Po stránce mapové se snažím objet co nejvíc možných soustředění to jen jde, a dbát na analýzu chyb a poučení se z nich, s tím že se při mapových tréninkách nebojím zkoušet nové techniky. S tím že vyhlídky na sezónu jsou jasné, jelikož budu prvním rokem dospělák. Jup jsem starej. Tak to budeme s trenérem brát jako aklimatizační sezónu. Hlavní bude získat co nejvíce zkušeností a feedbacku do let dalších. Určitě budu rád z dobrých výsledků na MČR, ale není to to hlavní. Největší soustředění pak tedy spadá na Majory, tedy 10Milu a Jukolu, kde chci s RaVou zaběhnout kvalitní výsledek a více se ukázat OB světu.

Tvá rada na závěr pro mladší kolegy a kolegyně z týmu?

Tvrdá dřina předčí talent. Toho se děcka držte. Pokud chcete být opravdu v něčem dobří, musíte tomu hodně nechat a objevovat. Ale stojí to za to. Hlavně vás musí bavit to posouvat se dál a zlepšovat se. Trust the process and love the grind!

Díky že jste tento sáhodlouhý článek dočetli až do konce. A na co se má čtenář těšit příště? To sice prozradit nemůžeme, ale je nutno říct že to bude pořádně energický rozhovor.