Slovo stavitele Czech O-Tour Žacléř [Dan Salaba]

25. dubna 2025 | Dan Salaba | 615 zobrazení

Ke mně se odpoledne 9. prosince dostal přeposlaný email od Kuby Kvášovského s nabídkou, zda by nebyl zájemce z řad okolních klubů, postavit si jednu z etap dubnového kola COT v Žacléři. Zamyslel jsem se nad tím (v tu chvíli jsem netušil datum ani disciplínu závodů), ale po chvilkovém přemýšlení jsem zvedl telefon a zavolal Kubovi, že mám zájem.

Stavba tratí na 2. etapu jarního kola Czech O-Tour v Žacléři byla bizarní a zároveň výzva sama o sobě. Nikdy předtím se závod takového formátu a s podobným počtem přihlášených v ČR neběžel, a tak nebylo, kde se při stavbě inspirovat, ani poučit z předchozích chyb.

“Tady má být WRE sprint a zároveň tu mají závodit nejmenší děti?” To mi vrtalo hlavou na konci první návštěvy terénu, a už v tu chvíli mi bylo jasné, že pro bezpečnost budeme muset udělat víc, než dát pouhou zmínku “Účast na vlastní nebezpečí” do pokynů. Nicméně jsem tušil, že se bude tento neobyčejný urbex terén závodníkům líbit a těšil jsem se na další přípravy.

Postavit outdoor části tratí byla otázka pár hodin, nicméně dát dohromady mapu a tratě v indoor části závodu bylo peklo. Naštěstí jsem to měl ulehčeno o to, že jsem mohl vypustit pravidla o minimálních vzdálenostech kontrol, která by například znemožnila kontroly v patrech nad sebou. Finální verzi indoor mapy, nakreslenou podle švédského indoor klíče jsem dostal zhruba 2 týdny před závodem, a tak nebylo moc času na rozdávání a bylo třeba to dotáhnout do zdárného konce i přes bojové podmínky (neintuitivní OCAD, soustředění Krčkovice).

Postupně vznikaly i interní názvy jednotlivých částí. Industriální baráky byly pokřtěny na vesničku. Pro plochu hned severně nad vesničkou se ujal můj název krasová oblast, neboť tam byly různé díry a ruiny po bývalých budovách, nebo třeba skládka všelijakého harampádí a odpadu na úplném jihu mapy dostala příznačný název hromada. Další pojmenování viz obrázky.

 Kvůli zjednodušení stavby indoor tratí jsme přistoupili na to, postavit 10 různých indoor tratí, a ty následně podle obtížnosti přidělit odpovídajícím kategoriím v odpovídajících skupinách, vzniklo tak označení indoorů 1a, 1b, 2a… až 5b. Toto rozdělení na papíře znělo jasně a srozumitelně, nicméně můj chaotický styl poznámek a nerozhodnost tento systém zakopaly do země, a dále tak bylo toto rozdělení spíše jen kosmetické.., tj. obtížností skoro shodné byly například indoory 1b, 2a, 2b a 4b, což původnímu návrhu moc neodpovídalo. Na tohle rozdělení indoor tratí jsem musel myslet již při stavbě outdoor tratí, a tak měly mít kategorie jdoucí stejnou indoor trať i stejný počet kontrol na první (outdoor) části, aby se se následně usnadnilo číslování kontrol a zejména tisk.

Obtížnostně bylo těžké vychytat, které kategorie dovedou pochopit komplexnější změny pater. Například fáborky a DH10-12 vůbec neopustily 0. patro, většina veteránů měla 0.-3. patro, polo-elitní kategorie se podívaly do sklepa (pro polské čtenáře -1) až 5. patra a elitní kategorie proběhaly celý komplex budov skrz naskrz bez omezení. Další úskalí při stavbě vhodné zmínění byl například limit 30 kontrol na trať kvůli starším čipům. Zejména při elitních kategoriích jsem musel šetřit tam, kde by si tyto tratě ještě určitě nějaké kontroly zasloužily, a tak vzniklo i na poměr indooru dost nehezkých “ostrých úhlů” a někde bylo na místě nalámat spojnice.

Věc, které jsme se při pořádání hned po bezpečnosti nejvíc báli, bylo, jak máme stihnout sebrat kontroly z E1, přerozdělit je a následně roznést a zkontrolovat během pouhé 1 h a 15 min (doba mezi koncem limitu posledního startujícího v E1 a startem E2). A tak jsme ještě během průběhu E1 roznesli předem vytipované a záměrně nevyužité krabičky (141-147, 170-199) na východní haldu pro E2, čímž jsme ušetřili nemálo času a nervů. Když došlo na sbírání, všichni nejprve sebrali ty stejné kontroly, které roznášeli na E1. Když byly všechny kontroly sebrané, začli jsme s přerozdělováním v budově dolu Julie (u točitých schodů). Roznášet jsme začali tuším kolem 13:10 tj. 50 min do startu E2, což nezní moc, ale později se ukázalo že jsme ještě měli cca 4 minuty k dobru, když jsem přesně v 13:56 zkontroloval po Vojtovi poslední indoor kontrolu 33 za sloupem v backrooms.

Nakonec ale (skoro) vše skončilo dobře, a lidé byli z nového konceptu nadšení natolik, že zapomněli na špatné počasí, které v průběhu závodu panovalo a ani si nevšimli zcela nevyrovnaných počtů závodníků na jednotlivých indoor tratích.

Díky moc trutnovákům a COT teamu, že jsem mohl být součástí pořadatelského týmu takto (doufám) průlomové akce. Kdo by měl jakýkoli dotaz o přípravě takto komplexního závodu, neváhejte mi napsat. Kdo se chce dozvědět jak probíhaly přípravy víc do podrobna, ať si přečte článek na onews, který jsem spoluvytvářel.

Dan Salaba

první verze indoor mapy

osvětlovací práce před závody

fake kontroly kvůli popisům, které jsem do tisku skryl

zajišťování bezpečnosti

fotky kontrol pro roznašeče s=stojan, k=koza