Představení šampióna – Matěj

26. března 2025 | Martin Král | 1892 zobrazení

Matěj Hrouda

Ahoj, já jsem Matěj a mám rád vlaky.

Tvé začátky s OB? Jak ses k tomuto překrásnému sportu dostal?

Vlastně už ani přesně nevím, jak se to stalo. Já dřív „lyžoval“ se skijákama, moc mě to nebavilo a pak jednou, myslím, se moji dva spolužáci Tomáš a Marek bavili, že nějak běhají s mapou po lese nebo co. O existenci orienťáku jsem do té doby neměl ani tušení, ale tohle mi znělo fakt dobře, bo mapy, to je moje. Běhání mě sice nebaví do teď, ale to s tou mapou si plně užívám. Jal jsem se tedy jednoho dne přijít na trénink, kde si mě svým šarmem získal nějakěj David od Hlaváčů (t. č. nadšený trenér a předseda) a bylo vymalováno. Když se mě pak na tréninku Korbič ptal, se kterou skupinou bych chtěl v září pokračovat, jen jsem pokrčil rameny, bylo mi jasný, že tam mě už nikdo nikdy neuvidí. Lyže jsem na dlouhou dobu pověsil na hřebík. Od září jsem začal chodit s Burkym,Valuem, Hyným, Eli a Ančí do lesa a na PLŽe. Mapu mi snad ani nikdo moc vysvětlovat nemusel, to mi víceméně šlo od začátku. Běhu jsem tehdy moc nedával, spíše vůbec nic, ve výsledcích tak bylo třeba pátrat někde ke konci, ale to mě netrápilo. Ono mě to totiž bavilo a baví doteď. 

Les či sprint? Krátká nebo klasika?

Lesní sprint. Nebo krátká klasika. Ne, to ne, klasika rozhodně dlouhá. Takhle bych to ale nerozlišoval. Já můžu cokoliv. Rozhoduje spíš terén a místo. Panelákový sprint nebo cokoliv u Hradce klidně vynechám. Ale i když už tam jsem, užiju si to. Co mě ale hodně baví je, když je to trochu extrémní, když stavitel trochu přetáhne směrné časy, když je to spíš survival a trochu šílenost. Třeba teď na začátku března jsem běžel u Nového Boru scorelauf rozházený po pěti mapách, kde jsem si po třech hodinách odmakal 50 kontrol a 25 kilometrů.

Ty jsi vlastně v klubu zažil spousty změn, jak se dle tvých očí změnil běh klubu? 

Co tím chceš říct? Zas tak starej nejsem 😀 Ale já tohle asi moc nevnímám. Někteří přišli, jiní odešli. Změnil se design dresů (imho předchozí jsou hezčí). Vyměnil se předseda a Beník (díky bohu). Máme vlastní auto. Z tréninkové skupiny, kde jsem začínal, dnes vyjma mě neběhá vůbec nikdo. Dalo by se říct, že si klub prošel určitou zlatou érou a teď zas trochu usíná. To ale bude platit pro všechny menší oddíly, kde se čas od času vynoří nějaký tahoun, kousek tu káru tlačí a když mu dojde, většinou nenajde nástupce a je zas chvíli ticho. A tam jsme zrovna teď.

Ty jsi hlavní kuchař tréninkového plánu dorostu a připravuješ i tratě na soustředěních. Jak ses na tuto pozici dostal a naplňuje tě to?

Tak nějak plynule. Zdenda se mě jednou zeptal, jestli bych nepostavil pár tréninků na soustředění. Tak jsem postavil. Za rok jich bylo víc a ani jsem se nenadál a už jsem stavěl úplně všechny. Když se pak Vlastníci odstěhovali někam do kopců a odešli do trenérského důchodu, zbyla tu i tahle funkce, o niž se ale nikdo moc nehlásil. Po trénování jsem nijak netoužil, nechtěl jsem však, aby to tu úplně padlo a zkusil to. No, žádný Lydiard ze mě asi nebude. Na druhou stranu jsem snad nikomu sport neznechutil a občas to málo i někdo ocení. Třeba dortem, mrk mrk.

Přešel jsi už kompletně na trenérskou pozici nebo se furt považuješ za elitního závodníka?

Ani jedno, ani druhý. Elitní závodník jsem nikdy nebyl, já jsem jenom závodník 🙂 A k tomu trochu kecám ostatním do tréninku. 

Kdy si koupíš SIAC? Ty furt běháš s kontaktním čipem.

Až si ho zasloužím nebo až budu starej a nebudu vědět, co s penězi. Limitem mého běhání rozhodně není pomalý čip, sprinty tolik neprožívám a aspoň mám výmluvu, když mě někdo předběhne o 4 vteřiny. Když pak jednou za uherský rok jedu LOBy, vždycky se najde nějaký ochotník, kdo mi ho půjčí.

Tvůj nejoblíbenější svěřenec? 

To se průběžně mění. Momentálně asi Malinkatej ďábel aka Mutulu Telata aka Já nevím aka ABTMT, ten mě baví 🙂

A klasicky tvé poselství kolegům z oddílu, ať už rada nebo moudro?

Kdo se bojí, s**e v síni… a taky nesmí do lesa.