Bohemia Orienteering 2025

5. srpna 2025 | Martin Král | 907 zobrazení

Letos se konaly vícedenní závody Bohemia Orienteering již jako 24. v pořadí. OK Jiskra Nový Bor tak pokračuje v tradici závodů, které se poprvé konaly jako třídenní již v roce 1977 v Kytlici a kterých jsem se tehdy také zúčastnil. Od roku 1987 se novoborské závody konají každé dva roky jako pětidenní závody.

V letošním ročníku se první dvě etapy běžely u Mimoně a zbylé tři pak v Okřešicích u Sosnové. Krásné terény Českolipska přilákaly více než 1700 závodníků ze 32 zemí. A účast na závodech byla opravdu zážitkem. Perfektní organizace a příjemné počasí tak dodalo závodům příjemně stráveného času uprostřed léta.

Na rozdíl od závodů před skoro 50 lety je v dnešní době mnohem větší výběr letních závodů a tak jsem se z klubu letos zúčastnil jediný, ale tyto závody určitě mohu jen a jen doporučit. Za dva roky se opět, pokud to zdraví dovolí, rád se zúčastním.

Příjemné bylo i setkání s dánským závodníkem Bo Simonsenem. Kdo zažil naše první ročníky zájezdů na Spring Cup v dánském Hillerodu, tak určitě bude vědět. Navíc jsme kdysi uspořádali pro dánský klub v Martinicích trénink a společný raut. Ale už to bude skoro čtvrt století.

 První etapa se běžela jako krátká trať na mapě Liščí vrch (1:7500). Dobře průběžný les se z ploché první části změnil na členitý terén a jak mapově, tak fyzicky to nebylo jednoduché. Ve své kategorii H60B jsem obsadil 7. místo se ztrátou 6:21, kdy zejména chyby v druhé polovině závodu mě docela mrzely.

Druhá etapa, klasická trať byla uspořádána na mapě Jelení vršek (1:10000). Běželo se ve stejném terénu jako v první etapě, ale docela to ubíhalo. Výsledkem bylo 5. místo se ztrátou 8:14, tentokrát to bylo bez chyb, ale pozdější vítěz Pavel Ptáček z Beta Ursus Rosice nám každou etapu kromě první, kdy si vzal mapu jiné kategorie, nadělil pěkný nářez.

Třetí etapa, to byl neskutečně hezký lesní sprint. Opravdový zážitek. Jemné skalky a spousta terenních tvarů v borůvčí a v relativně prochém terénu hodně připomínal švédské terény. Mapa Vřesoviště (1:4000) dala staviteli Jardovi Krejčímu opravdu možnost postavit opravdu kvalitní a mapově náročný lesní sprint. Obsadil jsem po drobných chybkách 4. místo se ztrátou 5:08, ale byl jsem spokojen.

Čtvrtá etapa byla krátkou tratí. Opět nádherný terén se spoustou skalek a jemných detailů byla orinťáckou lahůdkou. Mapa Lipský kužel (1:7500) poskytla technicky náročný závod. Mě se ale podařilo udělat dvě větší chyby, hned na druhé kontole 2 minuty a pak v závěru hodně nepříjemnou, skoro 5 minutovou paralelní chybu a tak z toho bylo 10. místo se ztrátou 13:46. Škoda.

Do poslední etapy na mapě Lískovec (1:10000) jsem pak vybíhal s číslem 6, což byl takový můj cíl (prvních šest závodníků mělo čísla do poslední etapy). Protože se jednalo o handicapový start, na vylepšení pozice šance nebyla, 10 minut ztráty na 5. místo bylo mimo moje možnosti. Navíc jsem nenašel brýle a tak jsem běžel s „rozmazanou“ mapou, ale docela to šlo, jen jsem musel častěji zpomalit, abych alespoň něco v mapě viděl. Navíc za mnou byli ve zhruba dvouminutuvých odstupech další závodníci a tak jsem běžel i kvůly již nahromaděné únavě na „jistotu“. A vyplatilo se, o 5 vteřin jsem uhájil celkové 6. místo. V etapě jsem sice skončil 8. se ztrátou 9:37, ale na celkové pořadí to už vliv nemělo. Celkově opravdu pěkné závody. Díky Boráci!