happy OB bus, Saxbo, via ferrata – prvomájový víkend
3. května 2010 | David Hlaváč | 6 zobrazení
První májový víkend patřívá třešním, polibkům, výhružkám o nepolíbení pod třešní a taky Česko-saským dnům orientačního běhu SAXBO. Letos po osmnácté. Jilemnický happyOBbus tak opět vyjel vstříct novým silným zážitkům.
Sestavou jsme poněkud zaostávali za léty minulými, kvalitou nikoliv. Kauli, Dave, Bleček, Martinka a Míša (naturalizovaný jilemničák v dresu PHK).
Vyrážíme dopoledne, start je ve 12, času dost. Pohodlně se dopravujeme na louku u Mařenic. Start na dohled, cíl v místě. Jen některé startovní časy typu 180-190 trochu hloubí vrásky na čele sportovců. Naštěstí se pořadatel asi díval na výsledky z loňska a posílá mě do lesa již před stovkou. Chrastavská klasika ve zkrácené K variantě je běhatelná (z kopce a po rovině), les není komplikovaný a chodí se převážně rovně. Jak si tak výletuju na trati, potkávám u občerstvovačky Michala (tak jsme se před závodem domluvili, že se tam potkáme a spolu to doběhneme) a zbavuji ho jeho slibu. Pak už jen vidím, jak ladným krokem jelena v říji vyběhne kopec (12vrstevnic) a zmizí za horizontem. A tak se vlastně i díky mě stal v sobotu mistrem ještědské oblasti.
Na delší trati pak doběhl Kauli na 8 místě asi tři minuty před vyhlášením vítězů se ztrátou 10 minut na vítěze (holt mezinárodní akce, časový rozvrh na minuty). Martinka těsně pátá, Bleček v první desítce. I já porazil pár nešťastníků.
Přejíždíme na německou část. Shromaždiště uprostřed Oibynu. Na start se jde kolem nádraží, kde jsou parní mašinky. Idyla. Parkrát si na ně ještě vzpomenu (počítám, že jsem totiž funěl stejně, jen nebylo tolik páry). I přes loňskou zkušenost koriguji na neděli svou přihlášku do H21L – ta delší trať. Stejně tak Michal, Kauli. Martinka se drží mezi devčaty, Vojta u mladších. Už od začátku mám svou hrdost a kopce chodím. Trať skoro 10 kiláku a půl kiláku převýšení není nic, co bych běhal dvakrát týdně před snídaní. Na druhou stranu to ode mě nikdo nečeká. Orientuji se, v lese je pěkně, neprší, není to až tak triviální. Pěkné. Michal k tomu prodává i svou formu a dělajíc dojem snad i na laňky v lese dobíhá i v neděli na bednu a sdílí třetí místo. Kauli po tom, co si vyřešil morální problém a koupil kotníkový lyžáky do lesa, přibíhá opět na osmé pozici. Martinka dnes trochu horší, ale i tak poraží třeba Zuzku. A to se počítá. Bleček neunesl tíhu mezinárodní reprezentace a systém ho neklasifikuje.
I letos útočíme na vrchol jedné ze zajištěných cest a přes různé protesty, výmluvy, nevolnosti a povzdechy poutáme do sedáku a zdobíme škopkem i Martinku. V půli trasy začalo sice trochu pršet, ale to vadilo jenom nám, ztuhlým chlapcům batůžkářům. Martinka to přivítala jako příjemné ochlazení. Na vrcholu (kam vedla celkem rovná, široká cesta z druhé strany) jsme si tak mohli říci : na ja, wir sind da, udělat vrcholové foto a s pocitem dobře vylezené skály jít hledat něco teplého do bříška.
Prvomájový vzkaz Martinčině mamince a tatínkovi: nebojte, neuschne.