Odpolední výběh na Strážník

27. února 2007 | Evžen Malý | 24 zobrazení

Z plánovaného společného výběhu před valnou hromadou na „nedaleký“ vrch Strážník málem sešlo. Elitní skupina našich závodníků to měla od svého trenéra nedoporučené (z důvodu pondělního testu na 5000 m na dráze) a ti ostatní mladí to asi pojali stejně!!! V určený čas vybíhali od kostela dva veteráni (Standa a Evžen) vedeni další veteránkou Evou. Na jejím ladném pohybu ale bylo již znát, že letos neběží poprvé. My tedy se Standou také ne, ale s přibývajícím převýšením nám pomalu ubývalo dechu. Za 50 minut jsme stanuli na 603 m.n.m. vysněném to cíli – vrchu Strážníku. Zde nás Standa seznámil s místními zajímavostmi, mezitím doběhla jeho dcera Martinka se svým přítelem Michalem a tak z plánované účasti cca 20 běžců nás bylo nakonec skromných 5.
Zpáteční cesta měla vést nejkratším směrem okolo Mříčenského koupaliště a to co nejrychleji domů, abychom stihli valnou hromadu. Nevím koho to napadlo, ale padl návrh vzít to skoro po vrstevnici s minimálním převýšením přes tzv. „Klimenťák“. Je to sice dál, ale za to je tam horší cesta! Toto slavné pořekadlo se vyplnilo až v závěru samotného běhu.

Plni odhodlání jsme se tedy vydali vstříc naplánované trase. Martinka s Michalem se buď z ničeho nic ztratili, a nebo včas přehodnotili vyřčené plány, protože na Klimenťáku vzdáleném dalších 45 minut běhu již s námi prostě nebyli. Ještě, že jsem vzal do lahve čaj, jinak bych ani tento vrch tyčící se nad Mříčnou již nespatřil a zahynul někde v lese. Naštěstí Standa vůbec nepil, takže nám to s Evou bohatě stačilo. Zde již nezbývalo nic jiného, než prostě oběhnout zprava mapu Hraběnku do jejího středu a pak se vydat napříč celou mapou zpevněnou cestou ke „sběrně“. Plán výborný, ale realizace bolela! Na 1500 metrech jsme přelézali, prolézali či obíhali na 80 spadených smrků. To bylo něco na mé již tak dorasované nohy!

Ještě, že Eva měla dosti sil a běžela před námi a já se mohl podle ní pohodlně řídit a vybírat si ještě výhodnější trasu. Standu jsme v závěru již pouze naváděli po hlase, neb oči již měl dosti zamlžené. Navíc se naprogramoval pouze na dvě hodiny běhu. Vzhledem k tomu, že na Hraběnce zatím není žádná volně pohozená vana, byl nucen doběhnout až ke své vlastní!

Suma sumárum, celkem 130 minut opravdu rozmanitého pohybu nám dodalo spoustu energie do blížící se valné hromady, kterou jsme nakonec pohodlně stihli, jako i to, že jsme se stačili u Kynčlů na zahradě i vyfotit.
Tolik pro Vás co jste nenašli odvahu se s námi před VH jít proběhnout na nedaleký vrch Strážník 

Se svými zážitky se s Vámi podělil Evžen